Předmětem rekonstrukce byl čtyřpokojový byt v patře prvorepublikové vily na Vinohradech. Interiér i vybavení bytu bylo v dobrém stavu, ale na prostorech bylo vidět, že interiér byl ušitý na míru předchozím majitelům. Nejprve bylo naším úkolem jen drobně poupravit dispozici a koupelny podle potřeb rodinného bydlení, zbytek bytu měl zůstat v původním stavu s minimem zásahů. Postupně jsme však s klienty dospěli k názoru, že je potřeba, aby svému bytu vtiskli svůj styl, jinak by se v bytě “někoho jiného” necítili dobře. 

Zadání se tedy rozšířilo z koupelen a ložnic i na úpravy vstupní části a obývacího pokoje. Interiér bytu měl také umožnit majitelům umístit do něj umělecké a starožitné předměty, knihy, sochy, obrazy apod. Obývací pokoj se tak přiblížil prvorepublikovým salónům, předsíň se stala galerií. Práce architekta se zde zaměřila na vytvoření neutrálního pozadí s několika výraznými prvky, které reprezentují zálibu klientů v soudobém umění. Ke spolupráci na těchto objektech byli přizváni sochař Vojtěch Trocha a grafik Vojtěch Hrubant.

Jedním z určujících prvků obývacího pokoje se stal krb, který sochařsky ztvárnil Vojtěch Trocha. Hmota krbu se rozbíhá prostřednictvím stylizovaných trámů od vlastního ohniště do okolních stěn až ke stropu. 

Prostorově odděluje část kuchyně s jídelním stolem od pohodlné obytné části. Nad klidným koutem obývacího pokoje se vznáší stropní kresba Vojtěcha Hrubanta, vytvořená do polí vzniklých mezi odhalenými ocelovými stropními nosníky. 

Koupelny jsou řešené jako integrální součást obytné části bytu. V případě větší koupelny bylo zadáním udělat z koupelny další pokoj určený pro relaxaci rodičů i dětí. Tomu odpovídá polozapuštěná vana, jejiž nízký sokl může sloužit jako lavice rodičům,

kteří dozorují své ratolesti při jejich vodních hrátkách. Stejně tak si zde však rodiče vychutnají koupel se sklenkou vína po náročném dni. Tmavý obklad je pro koupelny netypický, dodává však místnosti výjimečnou atmosféru a při tlumeném osvětlení nechává vyniknout podsvětlený kámen.

Mezi předsíní a obývacím pokojem spolupráce architektů a obou umělců dala vzniknout ocelovým posuvným dveřím s leptem Vojtěcha Hrubanta. V předsíni se stala centrálním prvkem masivní betonová lavice Vojtěcha Trochy.

Je pravděpodobné, že těmito prvky vybavení bytu nekončí a postupně budou přibývat další umělecké a sběratelské kousky, které bytu dodají nové vrstvy a odstíny.

Materiálové řešení bylo do značné míry předurčeno stávajícími dubovými parketami a vestavným nábytkem z dubové dýhy. Z interiéru naopak zmizely lososové stěrky na stěnách i stropě, mahagonové parkety a mramorový krb. Zbylé viditelné prvky jsou laděny do neutrální antracitové (radiátory, vypínače, mřížky krbu) nebo bílé (kuchyně, krb). Z interiéru také zmizelo původní osvětlení řešené jako rastry bodových světel zapuštěných ve stropě.  

Nová svítidla jsou buď nenápadná (LED pásky, drobné bezrámečkové bodovky, subtilní černá závěsná svítidla nad kuchyňskou deskou) nebo výrazná závěsná, která dotváří charakter místnosti (pokovená závěsná v koupelnách, v obývacím pokoji atd.). Majitelé bytu tak mohli tyto neutrální kulisy zabydlet dle svého vkusu, experimentovat s kousky nábytku různého stáří, barev i materiálů, které jsou jim blízké.